Devatenáctiletý Mike Oldfield v roce 1973 debitoval dokonale propracovaným experimentem Tubular bells. Instrumentální album, na němž lze nalézt několik desítek hudebních nástrojů, které povětšinou nahrál sám Oldfield, zaznamenalo obdivuhodný úspěch u vyznavačů často dosti odlišných žánrů a kritiky bylo posvěceno. Snadno překonalo desetimilionovou hranici v počtu prodaných nosičů a bylo oceněno Grammy za nejlepší rockovou instrumentální kompilaci. O takovém začátku kariéry si mohou mnozí jen nechat zdát. Oldfield se k tématům ze své prvotiny vrací často a s oblibou. Tubular bells II nám přináší uhlazenější formu námětů a inspirací ze světa Tubular bells v živém provedení, navíc doplněnou o množství lahůdek a překvapení. Tubulars bells III jsou pak již naprosto strhující podívanou, které vládne nepopsatelná atmosféra. Oldfield má vytříbený cit pro výběr koncertního prostoru a proto jsou jeho živá vystoupení výjimečná už jen prostředím, které si pro ně zvolil. Chcete vědět, jaká to jsou u těchto dvou záznamů? Přijďte se podívat, jak mistr Oldfield bez pohnutí brvy řídí svůj preciozistický orchestr a přivádí obecenstvo do nevěřícného nadšení…