Po komerčním i uměleckém debaklu z Duny (1984) se David Lynch vzdal velkého rozpočtu, dechu producentů za zády a režie podle cizího scénáře. Privátním projektem (celá ta legrace přišla na 6 mil. $) Modrý samet udělil tvrdou lekci tehdejšímu autorskému filmu a určil, čemu se napříště bude říkat filmová postmoderna. Zvláštní unikavost Lynchem stvořeného světa dotvrzuje snaha většiny textů o seriózní kritický ekvivalent – funguje vně (pokud vůbec), nikoliv uvnitř filmu (během projekce). Dovolme si tedy jen žasnout v erotickém mysteriu krutého zasvěcení naivního mladíka Jeffreyho do vlastních pravidel Zla. Postavy jsou psychologicky krajně typizované (Jeffrey jako americký Mirek Dušín, Sandy coby barbie-blondýna, Frank jako nejodpornější zloduch filmové historie…), vedou se neskutečné řeči („Proč je na světě tolik zla!“ – „Budweiser… král všech piv.“), uvězněn v nedobrovolné skrýši musí mladý hrdina sledovat sexuální deviaci psychopatického gangstera („Chlapeček chce píchat!“ – „Maminka tě má ráda…“). Modrý samet je lákavou filmovou vstupenkou do světa zhmotněných excesů z těch nejtemnějších představ.