Pokud se Lynchovi věrní zalekli u snímku Příběh Alvina Straighta (1999) nepatřičného odklonu od „tradičních“ postupů, Mulholland Drive v tomto smyslu veškeré obavy rozptýlil. Poslední dílo mistra temných stránek duše je skrznaskrz hermetický počin, na němž si jistě vylámou zuby početné zástupy analytiků. Spletitý příběh vycházející z klasického filmu noir i z hollywoodských klišé byl přetaven v surrealistickou podívanou s rozmazanými konturami, kde se stírají hranice mezi filmovou skutečností a snem. Film, který volá po mnohočetnosti interpretace, pracuje se zdvojováním jmen a postav a v jeho průběhu se uplatňují typicky lynchovské figury a rekvizity. Příběh – lze-li o něm ještě vůbec mluvit – se odehrává v prostředí hollywoodských bulvárů, domů a studií; název snímku je ostatně označením jedné z tamějších ulic. Film vznikl původně jako pilotní snímek pro televizní seriál společnosti ABC. Ta jej však odmítla a Lynch dílo později přepracoval do verze pro kina. Pro Lynchovy vyznavače povinnost, pro kritické příznivce režiséra možná úvaha nad tématem filmového manýrismu aneb Vykrádá v tomto snímku Lynch sebe sama?

Město s nejhustší koncentrací iluzí na metr čtvereční dostalo v Lynchově filmu Mulholland Drive zneklidňujícího nočního průvodce. Příběh naivní venkovské husičky Betty, která do Los Angeles přijíždí „prorazit u filmu“, je fascinujícím výletem po dvojakém ostří snivého města andělů. Každému nasvícenému piedestalu odpovídá několik zpackaných osudů z anonymní stoky. Tomu odpovídá i zdvojená struktura snímku, ve které je sen Betty zprvu vykládán za realitu; v nastavené logice tak může hledání identity tajemné tmavovlásky přivést Betty až před obraz vlastní mrtvoly. Zdvojení motivů a postav je v Mulholland Drive natolik důmyslné, že se náležitého ocenění dočká až po několikátém zhlédnutí. Lynch schválně klame tělem, aby neustále poukazoval na iluzivnost (nejen tohoto) příběhu: scéna castingové zkoušky (!), sekvence v baru Silencio, v kuchyni přehrávané dialogy „na ostro“… Snímek připomíná principy abstraktního malířství, plastické obrazy přímo vybízí k vnoření se do jejich autonomního světa. Těžko nepovažovat Mulholland Drive za Lynchův nejvyzrálejší film.