Nejhypnotičtější zážitky filmů bratří Coenů přicházely vždy tam, kde dvojice odolala svodu unést se přehršlem vlastních nápadů a vtípků – na čemž je postaveno kouzlo Biga Lebowského – a uzavřela vyprávění do hermetického obalu jednotného stylu. Samotné kouzlo vzkříšení noirového filmu (barevná kamera Rogera Deakinse, ex post převedena do monochromu) je noblesní, snímek Muž, který nebyl ale přesvědčuje také svým tematickým přesahem. Titulní postava holiče Eda Crana, jenž žije stejně jako pracuje (spolehlivě a bez zájmu, vlastně neviditelně), prochází příběhem jako duch. Svou zásvětní letargii vysvětlí v krátké přízračné scéně s lehce trhaným obrazem; má pocit, že zná tajemství nepocházející z tohoto světa. Sílu čerpanou ze své pasivity ale ztrácí, když se snaží ovlivnit osudy druhých. Eda nakonec zradí jeho vlastní aktivita; zapojením do projektu podvodníčka Tollivera spustí absurdní řetězec událostí, na jehož konci čeká elektrické křeslo. Na něj ovšem Ed Crane, zcela v logice svého bytí na zemi, usedá poprvé s vyrovnaným úsměvem.