Na dno vášně
Carne trémula / En chair et en os
Pedro Almodóvar
Španělsko, Francie 1997Hrdinou erotického thrilleru o vášni a pomstě je mladík Victor, který se narodil v nočním madridském autobusu. Viktor se dostane do vězení kvůli těžkému zranění policisty Davida, který se žárlivým kolegou Sanchem zasahoval, když se zamilovaný Viktor pokoušel vynutit si lásku dcery italského diplomata Eleny. Událost je počátkem spletitých vztahů, do nichž se dostane i Sanchova žena Klára… Tvůrce s přehledem a v typickém almodóvarském stylu mísí prvky kriminálního žánru, černého filmu a melodramatu s erotickým nábojem. Láska, získávající navzdory své smyslové či tělesné formě osudový až metafyzický rozměr, je stejně jako v dřívějších režisérových filmech především ženskou záležitostí. Almodóvar povýšil banální kriminální lovestory na lahůdkovou filmovou podívanou, v níž nechybí jeho charakteristický smysl pro humor a dráždivá, jemně parodizující hra s tradičními motivy pokleslých filmových žánrů.
Ve filmu Na dno vášně se proplétají osudy pěti postav. Nezkušený mladík Viktor se v nočním baru seznámí s Elenou. Odbyde si s ní svou první sexuální zkušenost a je chtivý dalších zážitků. Elenu v noci navštíví, což spustí soubor nešťastně se vyvíjejících událostí. Na místo přijíždějí dva policisté David a Sancho. David je budoucí manžel Eleny. Sancho je agresivní a pitím řeší své problémy s nevěrnou manželkou. Pět postav příběhu je na scéně v jeden okamžik a právě mezi nimi se odehraje drama vášně. Film je rámován dvěmi scénami zrození. Na počátku se mladé prostitutce v opuštěné noční tramvaji narodí sám Viktor. V závěrečné scéně uvízne taxík s rodící Elenou v automobilové koloně v „hlučné, barevné zácpě plné světel přímo u nároží Arenalovy a Puerta del Sol“. Přeplněný Madrid konečně volně dýchá poté, co se zbavil diktátorského režimu. Francouzský režisér Jacques Rivette okomentoval film slovy: „Výborné, mám rád všechny jeho filmy a tenhle patří k nejlepším. Je mnohem tajuplnější, než si lidé připouštějí. Nešvindluje a nenaparuje se. Jeho pohrávání si s vlastními fantasmaty a se skutečností mi v něčem připomíná Jeana Cocteaua.“

kinoartbrno.cz na Facebooku