V roce 1959 byl Alfred Hitchcock na vrcholu svých uměleckých sil. Měl za sebou mistrovské filmy jako Okno do dvora či Vertigo, o rok později pak „definitivně“ vyděsil všechny diváky svým hororem Psycho (1960). Ještě předtím ale Hitchcock realizoval špionážní thriller, který na první pohled vypadá jako „lehká“ komerční podívaná své doby. Autorovo typické téma „nepravého muže“ je ve filmu Na sever Severozápadní linkou (1959) rozehráno do podoby ironické scenáristické šarády. Hlavnímu hrdinovi, který je omylem považován za amerického vládního agenta, klade Hitchcock do cesty jednu překážku za druhou. Majitel reklamní kanceláře Roger Thornhill (v ikonickém podání Caryho Granta s jeho nezaměnitelným suchým humorem) je tak nucen prchat před cizími agenty i policií čím dál více na západ od východního pobřeží. Z centra civilizace (New York) se přes industriální city (Chicago) dostává až do „srdce Ameriky“ v Rapid City (Jižní Dakota). Na proslulém prezidentském sousoší Mount Rushmore pak boj se zloduchy končí ve známé scéně, kde Thornhill podniká sebevražedný sestup po prezidentských tvářích vytesaných do skály. Pracovní název filmu ostatně zněl The Man on Lincoln´s Nose (Muž na Lincolnově nose) a tento obraz byl jednou ze dvou vizí, které měly režiséra inspirovat ke vzniku snímku. Druhou představou byla vražda v budově OSN, která se odehraje na začátku filmu – záběry zevnitř budovy se musely natáčet skrytou kamerou (jak praví legenda). Nejslavnější sekvencí je ovšem geniální sedmiminutová pasáž, ve které hrdinu na pusté planině napadne práškovací letadlo. Na konci padesátých let byl již obrazový odkaz noir filmu téměř mrtev a Hitchcock tuto scénu záměrně inscenoval jako popření typického klišé filmů noir – hrdina není přepaden v temné noční uličce, ale na holé pláni v záři denního slunce. Slavnou sekvenci ocitovala hned čtyři léta poté bondovka Srdečné pozdravy z Ruska (1963) a odstartovala cinefilskou posedlost tímto Hitchcockovým dílem (vzpomeňme např. vtipnou vložku v Kusturicově filmu Arizona Dream). Kromě zmíněných scén obsahuje více než dvouhodinový film řadu dalších míst, kde Hitchcock mistrně přesvědčuje o schopnosti režijní gradace jakékoli zdánlivě nedramatické situace – ukázkovým příkladem je scéna z aukční síně. Při bližším pohledu se tak snímek z lehké komerční podívané mění na jasný filmový originál – Na sever Severozápadní linkou nese původní otisk autorského tvůrce a Hitchcock tímto snímkem ustanovil žánrová pravidla špionážních děl. Počíná si přitom velmi sarkasticky a s pobaveným úsměvem demiurga. Kromě všudypřítomného černého humoru vysoce nepravděpodobného příběhu je kouzelná především postava hlavního hrdiny. Ten na počkání sype z rukávu bonmoty v jakékoli situaci a s agenty a policisty v patách vždy dbá především na úpravu svého obleku a glanc ve vystupování. Na sever Severozápadní linkou je stále výborná stylotvorná klasika a divácky jednoznačně „must seen“ záležitost – pokud to s historií filmu myslíte alespoň trochu vážně.