Polanského méně známý psychologický thriller zadaptoval román francouzského surrealisty Rolanda Topora. Již úvodní sekvence představující starý dům (celý postavený v ateliérech) je kinematografickým zážitkem. Její pozorné sledování se vyplatí: pro Svena Nykvista, stálého Bergmanova kameramana, představovala tato pasáž, tvořící jediný dlouhý kontinuální záběr, nejnáročnější jízdu kamerou vůbec. Oku kameramana přitom rovněž neušlo, že použitý objektiv opticky deformuje Polanského nos. Toto zjištění však režiséra potěšilo a stalo se součástí tvůrčího záměru stejně jako soustředěná pozornost, kterou věnoval herecké průpravě vycházející hvězdy Isabell Adjaniové.