Po hodinovém příslibu jménem Indiánské léto (1995) se na první opravdu celovečerní film Saši Gedeona čekalo čtyři roky. Snímek Návrat idiota (1999), inspirovaný titulním hrdinou ze známého románu F. M. Dostojevského, přesně vyplnil vakuum české „umělecké“ filmové produkce. Gedeonův autorský projekt pečlivě rozvedl do celovečerní metráže postupy použité už v Indiánském létě: komorní atmosféra, všední situace, obyčejní hrdinové, banální dialogy. V českém filmu ojedinělá je přepečlivá drobnokresba a odstínění postav; snímek Návrat idiota působí jako bezchybná sofistikovaná skládačka. Pro hlavní roli svého filmu Gedeon „objevil“ divadelního herce Pavla Lišku, do té doby známého jen návštěvníkům brněnského HaDivadla. Film byl pro Lišku velkým úspěchem, ale zároveň zrádnou pastí – téměř každá další filmová nabídka znamenala jen variaci na jeho původní (a jednoznačně skvělý) výkon citlivého a mentálně zaostalého mladíka Františka. Od Návratu idiota se zatím na další Gedeonův film čeká již plných sedm let, což je u mladého režiséra přece jen trochu dost.