Je snem každého festivalu, když se v jeho soutěži objeví neznámý film, uhrane všechny diváky jako zjevení a odnese si hlavní cenu. Přesně takto zapůsobil na benátském festivalu v roce 2003 ruský debut Návrat do té doby naprosto neznámého režiséra Andreje Zvjaginceva. Zjevením byla málokdy vídaná kinematografická průzračnost a především záhadně mysteriózní atmosféra díla. Filmový příběh o náhlém návratu otce ke svým dvěma dospívajícím synům je plný nedořečeností a tajemství, které přesouvají drtivou elegickou atmosféru Návratu na diváka. Podobně jako se jasnému interpretačnímu klíči brání režisér v rozhovorech, vzpírají se také obrazy filmu jednoznačnému zařazení. Ani odhalení hojných biblických odkazů či popis použitých postupů známých ze spirituálních děl neumožňuje plné uchopení díla. Z posledních let není snad snímku, který by vyvolal tolik rozmanitých výkladů jako Návrat. Neúprosná tragika filmového příběhu probouzí silné emoce a ačkoli Zvjagincevův film nabízí hned několik přímých paralel k dílům Andreje Tarkovského, je stylově vybroušeným originálem. www.kino.com/thereturn/index.html