Dramatický příběh a nevděčný osud chudého kněze, žijícího podle Kristových zásad. Kritika křesťanství se v Nazarínovi kultivuje do úvahy o pozemské vhodnosti víry: nakolik odpovídá lidské přirozenosti a světu, ve kterém se má uskutečňovat? Kněz Nazarín se ve filmu snaží dostát Kristovým zásadám, žije v chudobě, oddaný službě chudým, neschopný lži, v pokorném odevzdání osudu. Nazarínovo zoufalství je trojí: ze světa, kterému nerozumí a který jej odmítá, z vlastní duchovní slabosti, kterou chápe jako osobní hřích, z praktické nepoužitelnosti ideálů víry. Buňuel na křesťanské víře zpochybňuje nikoli ideály, ale jejich nepoužitelnost v brutální společnosti, neadekvátní víry stejně jako vzpírajícího se světa. Nazarínova čistota dokonce vyvolává zlo, idea neodpírání násilí se ukazuje riskantní, ne-li přímo ničivou iluzí. Nazarín je vlastně vážným protějškem Dona Quijota.