Na důmyslné koncepci rámování obrazu, hře světla a stínu a pečlivé drobnokresbě postavil německý režisér své milostné drama podle scénáře Krzysztofa Kieślowského a K. Piesiewicze. Tom Tykwer předvádí Nebe jako modelovou studii, vyvázanou ze spárů logiky všední žité zkušenosti. Vzplanutí lásky jinošského turínského karabiniéra Filippa k britské učitelce angličtiny obviněné z atentátu zprostředkoval Tykwer se svou nenapodobitelně kouzelnou přímočarostí. Nadreálná plynulá hladkost příběhu a jeho atmosféra jisté vytrženosti je patrná v geometricky čistém uspořádání snímku. Prchající milenci se v něm pohybují po vertikále (půdní skrýš nad policejní stanicí, venkovský kopec, závěrečný odlet helikoptéry), veškerý ostatní život plyne v horizontálním směru. Nebe se také rozhodlo ignorovat obecná etická měřítka, kdy Filippova panenská láska nakonec smaže z pochybující ženy odpovědnost za smrt čtyř nevinných lidí. Závěrečná část filmu se z Turína přesouvá do mladíkova rodného městečka Montepulciana, kde Tykwer stylizoval okolní toskánskou krajinu do pověstného ráje na zemi.