Snímek Nezvěstný je typická velkoměstská melancholie, jemně pulzující ve svém vlastním vláčném tempu. Víru v kvalitu dlouhých (statických) záběrů zdědil debutující režisér Lee Kangsheng od svého mentora Tsai Ming-lianga, jenž si ho kdysi coby neherce vybral za herecký „fetiš“ do svých filmů (Rebely neonového boha či Sbohem Dragon Inn uvedl v minulých letech i Febiofest). Lee Kang-sheng intuitivně převzal hypnotický režijní styl staršího učitele a svou prvotinou se zařadil k proudu tchajwanských děl, které hlavní město Tchaj-pej zobrazují jako „město duchů“. Emblematickým filmem široké linie obrazové melancholie napájené velkoměstským labyrintem je Tajpejský příběh (1985) režiséra Edwarda Yanga, který českým divákům zprostředkoval Febiofest 2003. Základním pocitem zde není intimita, ale osamělost. Lee Kang-sheng dovedl pověst města duchů do krajnosti, když ve svém filmu nechal v městském parku beze stopy zmizet malé dítě a starého muže. Dva opačné emotivní póly reakcí ukazuje režisér na hysterické babičce nervně hledající náhle ztraceného vnuka (což vrcholí nádherným gagem s motorkou) a letargickém mladíkovi, jenž na nepřítomnost svého dědečka reaguje dalším levelem v PC herně (kde mj. Tsai Ming-liang tohoto debutujícího režiséra pro své filmy objevil). Závěrečné symbolické finále s písní Muddy Doll pak zpětně mnohé osvětlí. Nezvěstný je náročnou zkouškou tolerantního prahu necvičeného diváckého oka; není to snímek, kde se stačí dívat, Kang-shengův film se musí i cítit. To, že se most hýbe, nevnímáte pohledem z protější ulice, ale tak, že si stoupnete doprostřed lávky.