Název novějšího středometrážního snímku scénáristky a režisérky Theodory Remundové Ničeho nelituji dal jméno spojenému pásmu dvou děl. První část (Standard) vznikla již v roce 1999 jako absolventský film, spolu s Ničeho nelituji má “zachytit rodinný život v Česku na přelomu dvou století”. Nad laťku večerního dokumentu v ČT posouvá Standard neobvyklá ochota tří hlavních protagonistek (matka-dcera-vnučka) vpustit filmovou kameru do otevírání nejbolestnějších zákrut svých vztahů. Zdá se, že přítomnost štábu je v některých scénách dokonce mlčky vyžadována jako svého druhu rozhodčí. Dusivé prázdno vystřídá životní příběh jednasedmdesátileté Danuše Pánkové (Ničeho nelituji), kde uvolněnější atmosféra odpovídá reflektované krizi mimo nejtěsnější rodinný kruh. Oba dokumenty končí v tanečních scénách, kdy árie z Traviaty (resp. tklivá píseň Je ne regrette rien od Edith Piaf) poskytne prostor pro mlčenlivý souhlas. Jediný zástupce v soutěži dokumentů na letošním karlovarské festivalu byl mezinárodní porotou oceněn Zvláštním uznáním.