Noc na Zemi je možné považovat za „nejkomerčnější“ snímek Jima Jarmusche, jaký kdy tento americký tvůrce natočil. Přestože od debutu Podivnější než ráj prošla režisérova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti, neztratil nic ze svého půvabu a stylistické dovednosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi „vnější“ zábavností a trpkým vyzněním „všedních“ příběhů. Režisér se však nevzdává formální askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících „nicotné“ episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá. Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti světových velkoměstech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) v odpovídajících jazycích. Aktéry jednotlivých příběhů jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií, což se projevuje v rytmu povídek, pojetí motivů, v hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení. Vytrhávat jednotlivosti z umělecky celistvého, dokonale zralého a divácky vděčného filmu postrádá smysl. Jednoznačně doporučujeme.