Za experimentálně ztvárněný dialog se svou zemřelou matkou získal Jan Němec v soutěži videofilmů 54. ročníku locarnského festivalu nejvyšší ocenění, Zlatého leoparda. Osou hraného dokumentu je cesta od Václavského náměstí (kde film začíná) přes místa, kde byla matčina ordinace, synova škola či společný domov, až ke strašnickému krematoriu. Dvě pomyslné odbočky z této domovské trasy jsou dvě režisérovy emigrace do Mnichova a Kalifornie. Tvůrcovo alter ego představuje herec Karel Roden, hlas Zuzany Stivínové kruh fiktivního rozhovoru s matkou uzavírá. Snímek připomíná kajícnou pouť hříšníka, jenž přichází k hrobu své matky pro rozhřešení. Jan Němec ovšem ze své osobní historie nic nesmlčuje; jeho trápení, výčitky a vzpomínky na dětství doplňují rozhovory s režisérovými přáteli. Použití obrazového formátu rybího oka (častá formální finesa) dostalo v sekvencích režisérových procházek smysl jako „oko-okno do duše“. Výjimečná je imaginace celého filmu, která v závěru Nočních hovorů s matkou vrcholí v krátké, ale intenzivní scéně s klávesami na střeše vinohradského domu.