Námět: povídka Pavla Beďury Standa debutuje. Scénář: V. Morávek a J. Budař. Kamera: Diviš Marek. Hudba: Jan Budař. Písně do filmu nazpívali Eva Urbanová a Richard Krajčo, hrají Čankišou. Hrají: Jan Budař (Standa Pichlík), Kateřina Holánová (Olga Šimáková), Martin Pechlát (Jarda Pichlík), Jaroslava Pokorná (Olinčina maminka), Miroslav Donutil (Miroslav Norbacher). Autorská ironie vybavující nesmělého panice Standu (s hrůzou se ve věku 27 let chystajího na svůj první pohlavní styk) příjmením Pichlík, je jako lakonická zkratka humoru filmového debutu divadelního režiséra Vladimíra Morávka celkem příhodná. Svádivou tendenci přiřazovat Nudu v Brně k dramaturgickému rodokmeni české nové vlny 60. let – černobílý materiál, neokoukané herecké tváře, outsiderovští hrdinové všedního dne – film sám s úsměvem rozbíjí novinovými výstřižky („skandální“ fotografie nahé Petry Buzkové v Blesku), filmovými plakáty na stěnách pokojíčků (Zamilovaný Shakespeare, Rambo, V kůži Johna Malkoviche), sledovaným programem noční televize (typizovaná erotická hekanda TV NOVA) či škodolibým pozdravem známé filmové kritičce velkého deníku (redaktorka Brněnského večerníku Jitka Spáčilová). Ve výběru lokací pro představení Brna tvůrci naopak dávají přednost bezčasí minulé doby – většina děje se odehraje kolem starého pavlačového domu kdesi na Cejlu – a nová podoba moravské metropole se filmem jen mihne (tunel v Líšni, náměstí Svobody s mluvícími turistickými panely). Miroslav Donutil si ke své současné multiúspěšné kariéře v Národním divadle v Praze stvořil filmový protiklad beznadějně provinčního herce Miroslava Norbachera a spoluautora scénáře Jana Budaře pak Český lev za herecký výkon v hlavní roli katapultoval mezi elitu. A pravděpodobně poprvé a naposled můžeme v Nudě v Brně spatřit tramvaj č. 1 jako osamocený vagon (v reálu „jednička“ jezdí zásadně v soupravě po dvou), stojící na Malinovského náměstí souběžně s hlavním vchodem Mahenova divadla (zásadně vždy kolmo na jiném stanovišti) a odjíždějící na žádost opilého Norbachera: „…posraný vztahy, posraná láska, posraný rozjezdy, ty vole jeď vole ´dyť už je půl vole! No a jede…“ (řidiči výkřiky cestujících zásadně ignorují).