Vděčný divácký film vypraví příběh odvážného fotografa L. B. Jefferiese, který je kvůli závažné zlomenině nohy dočasně upoután na invalidní vozík a nemůže opustit prostor svého malého newyorského bytu. Jako muž činu se po chvíli začíná ve svém stísněném „vězení“ nudit, a tak z dlouhé chvíle sleduje oknem do dvora mikropříběhy svých sousedů, které se v propojeném zadním traktu několika domů odehrávají. Obzvláště ho zajímá jistý pan Thorwald, který možná zavraždil svou manželku. Znuděný Jefferiese se pouští do vzrušujícího řešení zločinu, které si zpestřuje hádkami se svou přítelkyní Lisou, jež by se tak ráda stala trvalou součástí jeho života, avšak individualistický Jefferies o tom nechce ani slyšet. Dojde milenecký pár ke vzájemné shodě nebo skončí jejich vztah rozchodem? A opravdu se v protějším domě odehrál zločin nebo jen Jefferies trpí paranoiou z dlouhé chvíle?

Ačkoliv bychom mohli najít ve filmografii Alfréda Hitchocka známější snímky, jako například Ptáky, Psycho nebo Vertigo, rozhodně právě Okno do dvora patří mezi ty, kterým filmoví teoretici věnovali největší pozornost. V polovině padesátých let v něm Hitchcock porušoval mnoho pro tehdejší dobu typických filmových postupů, a proto je tento snímek na dobu svého vzniku tak výjimečný.