Snímek Ostrov (2000) je jediným dílem jihokorejského tvůrce Kim Ki-duka, které z pětice jeho filmů uvedených do naší distribuce připomíná jeho dřívější „brutální“ režijní rukopis. Typická nálož drastických expresí je v případě Ostrova sevřena do komorního příběhu s oblíbenou jednotou místa, času a děje. Film, odehrávající se ve výjimečně fotogenickém prostoru odlehlého jezera, je takřka prost dialogů a pyšní se pověstnou atmosférou, dotvářenou všudypřítomnými ruchy vodní hladiny. Ostrov elektrizuje především dráždivou podobou vztahu ústřední milenecké dvojice. Pro slabší povahy, vnímající lidskou sexualitu v tradiční útlocitné optice středoevropské výchovy, může být film zásadním iniciačním zážitkem, nechtěným erotickým transem.