Jedno z vrcholných děl výrazné tvůrčí osobnosti je sondou do života lidí na rozestavěném sídlišti, kaleidoskopickou mozaikou drobných postřehů, kratičkých epizod a útržků všedního dne, ve kterých se paradokumentární scény střídají s emotivně estetizujícími pasážemi a představují divákům široký vzorek lidské společnosti. Na rozestavěném velkoměstském sídlišti se někdy i pracuje, ale hlavně tu žije mnohatisícový dav lidí a každý z nich má své zájmy, starosti a problémy. Věra Chytilová vyhověla schvalovacím připomínkám a připojila optimistický podtitul – ale dala mu krutě ironický podtext. Návrat režisérky mezi filmaře nebyl snadný. Příliš náročná umělkyně se na odborářském fóru musela zodpovídat z nepřiměřeného projevu nesouhlasu nad laxním výkonem jedné ze spolupracovnic. Do většiny kin se film dostal tichou cestou až s devítiletým zpožděním poté, co získal příznivé ohlasy na MFF v Moskvě 1987. Výrazně se na výsledné podobě filmu odrazila i nápaditá montáž, zajímavé návrhy kostýmů a spolupráce spisovatelky Evy Kačírkové na scénáři a námětu (sama si také zahrála jednu z hlavních rolí).

Jedno z vrcholných děl vynikající režisérky je sondou do života lidí v rozestavěném sídlišti, kaleidoskopickou mozaikou drobných postřehů, kraťoučkých epizod, útržků všedního dne, s přesným dramaturgickým plánem, ve kterém se akční paradokumentární scény střídají s emotivními estetizujícími pasážemi, představujíc široký vzorek společnosti. Tento „nejrozbitější“ film Chytilové je „zvenku“ spojen postavami dědy a malého Pepíka, „vnitřně“ je zalidněn obětmi sídliště a vše se vším propojuje Šofrova kamera (poprvé u Chytilové časosběrné snímání, které později využila s J. Malířem ve „Faunovi“ a v „Praze“), Šustrova hudba (místy disonantní a neharmonická jako sídlištní společenství) a nezaměnitelné chytilovské dialogy. Důležité místo má i režisérčina schopnost okamžitě usvědčit své postavy ze lži a pokrytectví. Skoro každá epizoda jejího společenského podobenství svědčí o ohrožení, tragédii či havárii. Svět je tu rozdrážděn do posledního nervu jako kypící kotel zraňovaného a ponižovaného lidského citu a důstojnosti.