Past, kterou si na sebe připravil německý tvůrce Tom Tykwer, vypadá jako čistý režisérský masochismus. Tykwer se ve zfilmování zbožňovaného bestselleru Patricka Süskinda pustil do boje, ve kterém se nemohl zavděčit skoro nikomu. Téměř vždy, když režisér „sahá“ na privátní imaginaci čtenářů, bývá již ze zvyku handicapován. Nad realizací filmu Parfém: Příběh vraha ale visela především obrovská tíha zodpovědnosti – Tykwer se stal vyvoleným, který se směl po dvaceti letech Süskindova vytrvalého odmítání režisérsky ujmout nadmíru zajímavé předlohy. Spisovatelovo rezolutní „ne“ všem pokusům o prodání práv se mezitím stalo legendární a chuť si tak museli nechat zajít například Ridley Scott, Tim Burton, Martin Scorsese či Miloš Forman. Stanley Kubrick své uvažování vzdal poté, co se rozhodl, že Süskindova novela je nezfilmovatelná. Divácká výhoda je v tomto případě na straně těch, kdo knihu nečetli – německý režisér se projektu chopil s drivem postmoderní kinematografie. Na ploše 147 minut odvážně rozehrál pestrou paletu režijních postupů, které z filmu dělají „podívanou“. Hlavní hrdina Jean-Baptiste Grenouille je zamlklý mladík, který má geniální dar absolutního čichu – rozezná všechny vůně, je schopen namíchat tisíce parfémů, identifikuje lidské osoby i na dálku podle jejich odéru. Z jeho snu konzervovat různé vůně se stane smrtelná posedlost, když se rozhodne uchovat to nejlákavější – vůni krásné nevinné dívky… Historického ukotvení příběhu ve Francii v polovině 18. století režisér využil k detailní rekonstrukci vnějšího prostředí, kterému ale vdechnul naléhavost zcela současného děje. Obrazově se Tykwer vyžil v temném ladění hororového příběhu – některé scény a sekvence přímo odkazují na šerosvitné umění malířských mistrů novověku. Režijně naprosto precizní je promyšlená kompozice a styl rámování obrazu. Podobně jako jiný tvůrcův film Princezna a bojovník (2000), i jeho poslední dílo zaráží určitou nevyrovnaností; Tykwer někdy prostě „umí“ střídat dech beroucí momenty s plochými pasážemi. „Barokní“ přístup k ambicióznímu projektu vyjadřuje hojné využívání digitálních efektů a laboratorních úprav obrazu. Rozebrán na součástky, je Tykwerův nový film učebnicí režie a v některých momentech obsahuje fascinující scény. Jako celek je nefunkčně košatý a čiší z něj touha formálně předvést to nejlepší.