Dílo francouzského katolického spisovatele Georgese Bernanose (†1948) bude pro kinematografii navždy “zatěžkáno” osobou výjimečného režiséra Roberta Bressona, jehož způsob převedení Bernanosových děl (Muška, Deník venkovského faráře) byl kritiky kanonizován. Představme si proto osobní pnutí, které vede autorského tvůrce Maurice Pialata v dvaašedesáti letech, aby zfilmoval Bernanosovu literární prvotinu Pod sluncem satanovým (1926). Poprvé bez vlastního scénáře, s naloženým odkazem Mistra na zádech. Příběh pochybami zmítaného kněze Donissana, jehož osobní zápas se Zlem i sebou samým výrazně překročí obvyklé hranice působnosti venkovského duchovního, tají pod povrchem nevzrušivé literární adaptace potenci spirituálního zážitku. Zásadním přelomem filmu je v tomto smyslu dlouhá sekvence Donissanova vyčerpávajícího putování do vzdálené farnosti. V roce 1987 ocenil canneský festival Pialatův boj s obtížným textem předlohy Zlatou palmou. Do role prostého kněze, jehož setkání se Satanem mu předurčí další cestu, dal Gerard Depardieu ze svého hereckého talentu to nejlepší a ne tak známé.