Anglický režisér Joe Wright před třemi lety nadchnul lehkonohou romancí Pýcha a předsudek (2005), pro svůj druhý celovečerní film si už vybral podstatně „závažnější“ román Iana McEwana. Ten se v prologu odehrává jednoho letního dne roku 1935 na anglickém venkově, dějovým skokem pak ve válečné Francii v roce 1940. Komplikovaný příběh lásky, jednoho krutého omylu a celoživotního pokání je často podáván prostřednictvím subjektivních pohledů hrdinů, některé události se proto opakují. Dílo si svou nejsilnější zbraň (fikce versus realita) nechalo na úplný konec, a to s ničivou emocionální silou – možná i proto takový „odevzdaně“ nadšený ohlas filmu u diváků. Jinak má Pokání zvláštně chladnou akademickou režii (zejména ve srovnání se spontánním předchůdcem Pýcha a předsudek). Patrné je to i v tak technicky brilantních pasážích, jako je pětiminutová jízda kamery beze střihu, která panorámuje čekání statisícové masy vojáků na evakuaci ve slavném přístavu Dunkerque.