Bývalý vězeňský kuchař se ujal rekonstrukce přípravy jedné z posledních večeří před popravou – ta je svorníkem zpovědí odsouzených i dozorců. Filmový koncept, připomínající televizní pořady o vaření, spojuje dokumentární materiál s důslednou stylizací, ikonickou instalací a animací. Dokument je nejen sestupem do historie (když připomíná, že už v starověkém Řecku mělo jídlo dát sílu na poslední cestu), ale je i výpravou napříč kulturami – k hranici zásvětí se vydáváme v Thajsku, na Filipínách, v Japonsku a Jižní Africe. Na svoji poslední večeři pak čekají tisíce lidí ve Spojených státech. Symbolické pohostinství je zdrojem imaginace, a tak ve filmu ožívají hladoví duchové thajských mýtů i obrazy inspirované Ježíšovým gestem: toto je mé tělo, které obětuji za vás. Filmem švédského režisérského dua M. Bigerta a L. Bergströma se zároveň nese úvaha, jakou pozici zaujímá trest smrti a rituál s ním spojený. Jakou roli sehrává poprava ve stávající organizaci trestných institucí a zda symbolická moc absolutního trestu odpovídá rozvinuté sociální struktuře západní společnosti. (txt: Petr Kubica)