Skvělá ukázka autobiograficko-terapeutické filmové metody Woodyho Allena, jenž si ze své – ať již předstírané či skutečné – tvůrčí krize udělal živnost. Příběh newyorského spisovatele Harryho Blocka (příjmení odkazuje k jeho momentálnímu uměleckému potenciálu) se v prostoru filmu proplétá s fiktivními osudy postav z jeho románů, fiktivní Harry Block ve vztahu k reálnému světu zase předjímá vznik díla, na které se díváme. V závěru filmu se totiž díky Harryho prohlédnutí odbourá jeho tvůrčí blok, začíná psát román o spisovateli a jeho postavách – a Woody Allen má nový film. Přibližně autobiografické jsou pravděpodobně také trable, jaké zažívá Harry se svým stylem psaní; za materiál do svých románů si bere příhody a charaktery svých blízkých. Zpětná vazba je pak oboustranná: potrefení přátelé se stávají Harryho nepřáteli, spisovatelem vytvořené postavy zase v zájemných setkáních se svým stvořitelem propůjčují autorovi pohled jeho ublížených blízkých. Harryho dokonce postihne stejná dočasná indispozice, jakou si vymyslel na postavu z jedné povídky (viz nejslavnější epizoda filmu s rozostřeným hercem). V unifikovaném referování o posledních dílech Woodyho Allena se postupně ustálila jakási chlácholivě přezíravá pozice. Ta čerpá legitimnost z režisérovy podezřelé hyperaktivity (každý rok nový film), z věčného srovnávání s jeho bergmanovsky laděnými studiemi (což má být jakási nejvyšší meta) a z permanentně komediálního nátěru Allenových snímků (vrcholící v “light” sérii Darebáčků, Prokletí žlutozeleného škorpiona a Hollywood Ending). Hrají: Woody Allen, Judy Davisová, Julia Louis-Dreyfusová, Dan Frazer aj.