Příjmení hlavního hrdiny znamená v angličtině rovný (přímý), čímž je originální název díla také upozorněním na režisérovu potřebu natočit normální film. Pokud platí, že geniální obrazy nevytvoří malíř bez precizního zvládnutí základních technik, pak Příběhem Alvina Straighta dokládá americký režisér dosah podobné poučky i ve filmu. Road movie (dle skutečné události) o starém invalidním vdovci, který se za svým 300 mil vzdáleným nemocným bratrem vydá na zahradním traktůrku, je čisté, dojemné, nekomplikované, zkrátka precizní. Kromě scény s jeleny a několika jemných situačních gagů nemá s obvyklou tvorbou Davida Lynche mnoho společného, přesto jej za své vzala převážná část fanoušků jeho zběsilých filmových světů. Nabízí se podobnost se Sloním mužem (1980); jen dvakrát se Lynch ve své kariéře inspiroval historií skutečných postav (ve Sloním muži a ve Straight Story), vždy se stejně pozitivním morálním vyzněním. Lynch je tak možná humanističtější, než proklamovaní humanističtí tvůrci, když si své noční můry vybíjí v autonomních příbězích, zatímco k životu reálných postav přistupuje se samozřejmou pokorou.