Jean Pierre-Jeunet, režisér makabrózních snímků Delikatesy (1991) a Vetřelec: Vzkříšení (1997), překvapil v roce 2001 mezinárodní publikum půvabně poetickou hříčkou Amélie z Montmartru. Ve filmu Příliš dlouhé zásnuby se opět sešel s představitelkou Amélie v netradičním válečném a milostném dramatu. Předlohou pro snímek se stal román uznávaného francouzského spisovatele a filmaře Sébastiena Japrisota (1931–2003). Vypráví o událostech roku 1917, kdy bylo na frontě na Sommě odsouzeno na smrt pět francouzských vojáků, kteří chtěli uniknout z válečného pekla sebezmrzačením. Rozsudek je vykonán tak, že odsouzenci jsou deportováni do země nikoho mezi zákopy. Avšak Mathilda, snoubenka jednoho z nich, začne vytrvale pátrat po osudu svého milého. Jeunet toužil zfilmovat knihu už před deseti lety, příležitost však dostal až po ohlasu Amélie z Montmartru. Prolínání odlišných dějových rovin a rozmanitost barevného ladění sloužícího k odstínění výrazových a pocitových poloh filmu, stejně jako výjimečně sugestivní a naturalistické zachycení života v zákopech, patří k pozoruhodným kvalitám Jeunetova filmu. Snímek s detektivními prvky klade značné nároky na diváckou pozornost.