Devatenáctiletý Malik dostane šest let natvrdo. Neumí číst ani psát, ve věznici patří k nejmladším. Místo aby se stal fackovacím panákem a holkou pro všechno se však osvědčí v několika počátečních úkolech zadaných mafiánským bosem, který ve vězení velí. Rychle si díky tomu začne prošlapávat cestičku, po které se dostane nečekaně vysoko. To je ve zkratce děj letošního vítěze Velké ceny z Cannes. Stejně jako loni vyhrál druhou nejcennější trofej z tohoto festivalu mafiánský film. V porovnání s italskou Gomorou není další archetypální příběh o zrodu nelítostného mafiánského bosse tolik syrový a snadněji se k němu proniká. Režisér filmu Jacques Audiard, pravděpodobně nejlepší francouzský filmař, který je za zahranicemi své země téměř neznámý, podle svých slov ani v nejmenším nechtěl představit svou vizi společnosti či jiné představy, jeho cílem bylo ukázat jak se z obyčejného člověka v nestandartním prostředí stane téměř monstrum. Na poznámku jedné francouzské kritičky: „Váš film nemá žádné poselství,“ která však byla pronesena pochvalně, Audiard odpověděl: “Ano, jistě že nemá.“ Svůj film přirovnal ke Cronenbergovým Dějinám násilí. Velkým fanouškem Proroka se na slavném francouzském festivalu stal Quentin Tarantino, právě toho určitě nezarazilo podřezávání krků, bití a přestřelky, které vyplňují podstatnou část filmu. Audiardův film je mnohými považován za jednoho z favoritů oscarové kategorie nejlepší cizojazyčný film, nejen proto, že mají amričtí akademici slabost pro evropská zpracování typicky amerických žánrů.

Táňa Zabloudilová