Nejhlubší brázdou v oficiálních kronikách filmu bude pro Schlesingerův slavný snímek Půlnoční kovboj patrně již navždy premiérové získání tří Oscarů pro film, který měl rating „X“ (tedy mládeži nepřístupno). Pro okruh tehdy začínajících filmařů mělo zase dílo natolik inspirativní náboj, že se pro Půlnočního kovboje vžilo neskromné označení bible nezávislého filmu. Do snímku se obtiskla nálada konce šedesátých let, kdy pozvolné skomírání představy o realizovatelné alternativě vůči stávajícímu establishmentu kopírovala rok od roku stále větší frustrace z krvavé blamáže ve Vietnamu. Kombinace pohledu cizince zvenčí (pro Angličana Schlesingera to byla první zámořská filmová zkušenost) se časově protnula se vzrušivou atmosférou roku 1969 – proto ty jiskřivé obrazy, drsný jazyk, provokující scény. Filmů, které jsou označovány jako deziluzivní procitnutí z amerického snu, bylo natočeno dost a dost, málo je ale těch, na které je radost dívat se i po bezmála čtyřiceti letech. Příběh naivního playboye Joea (teprve třetí role Jona Voighta!) začíná v zaplivaném texaském baru, který hrdina opouští v přesvědčení o své atraktivnosti pro newyorské solventní paničky. Po příjezdu do New Yorku působí Joe jako z úplně jiných časů, stejně jako kovbojský obleček, ve kterém loví na rušných křižovatkách dámy ve středních letech. Jeho představy o živnosti gigola nabourá hned první „zakázka“, která končí scénou, ve které Joe nakonec dává zdrcené ženě deset dolarů na taxi. Krize donutí kovboje i k dočasné změně orientace (krutá scéna s mladým chlapcem v pornokině) a zároveň se setkává se zmrzačeným zlodějíčkem Ratsem (Dustin Hoffman). Joe dostane dlouho očekávanou nabídku právě ve chvíli, kdy drogami a TBC ničený Ratso vycítí poslední šanci splnit si své dlouholeté přání: okrádat boháče na Floridě. Klasický model až do očí bijící nesourodé dvojice, která je i přes vzájemné trable přitahována pevným poutem, zafungoval v Půlnočním kovboji s lehkou průzračností.