Režisér Nimród Antal (*1973) převrátil obvyklý směr úspěšného putování evropských režisérů: narozen ve filmové Mekce Los Angeles, vyrůstal v USA a na začátku 90. let se usadil v Maďarsku. Revizoři přímo čerpají z této Antalovy dvojité kulturní inspirace. Z americké strany je to především dokonalá znalost žánru kriminálního thrilleru, cit pro odkaz noir filmu a volba prudké dynamické akce v obraze – řemeslná stránka snimku je v porovnání se středoevropskou konkurencí přímo oslňující. Na druhé straně právě svéráz středoevropského prostoru přispěl k zvláštnímu kouzlu Revizorů, k jejich ironii a hravosti (předtitulková mystifikační sekvence, souprava metra s opilým řidičem, revizoři vyhlížející jako banda bezdomovců a recidivistů, řada drobných hereckých gagů). Celý film režisér uzavřel do prostor budapešťského metra; úvodním záběrem „sjedeme“ po eskalátoru dolů, náznak denního světla spatříme až při závěrečném symbolickém finále na eskalátoru směřujícím nahoru. Navzdory několika aluzím na Bessonův slavný film Subway (1985) jsou Revizoři přece jen odlišní. Besson i v prostoru metra rozděluje na svět oficiální a svět živelné anarchie, Nimród Antal představuje svébytný mikrosvět metra jako jednu totální halucinaci plnou podivných existencí, všudypřítomného násilí, nervní atmosféry, démonických přízraků. I proto mají Revizoři podstatně drtivější existenciální vyznění. Nejvíce na filmu učaruje jeho neklidný „tep“, dojem permanentního pohybu, který je zprostředkován neustálými příjezdy a odjezdy souprav vlaků, adrenalinovými závody v kolejišti, věčnými tahanicemi revizorů s cestujícími, akčními honičkami s místním mladíkem-provokatérem (zde dojde i na citaci Francouzské spojky). Ještě více zneklidňující je zvuková stopa, která by se dala přirovnat k poslechu výkonného transformátoru. Revizoři jsou ryze moderním filmovým bonbonkem s temnou až přeludnou atmosférou, dusající hudbou, nám blízkým humorem a symbolickým zápasem dobra se zlem.