Žijící legenda české kinematografie Otakar Vávra, jenž poznal během své dlouhé kariéry řadu vrcholů i pádů, adaptoval pro filmové plátno Hrubínův vrcholný básnický text způsobem, který si svou filmařskou objevností v mnohém nezadá s postupy mladých tvůrců české nové vlny. Složitá struktura Hrubínovy básně byla přetavena do filmové podoby s užitím expresivních výrazových prostředků, které ještě posilují lyrické vyznění literárního textu. Mezi nimi dominují vizuální a zvuková složka: filmový obraz s patinou grafiky je v emocionálně vypjatých scénách přeexponován a zintenzivnění dosahuje také zvuková stopa. Ponořme se tedy ve zvolněném a hypnotizujícím toku času do vyprávění stárnoucího Vojty, který se po třiceti letech vrací v myšlenkách do doby, kdy potkal Terinu – svou dívku a první lásku uprostřed kolotočů a žhavého léta, a kdy zakusil prvotní setkání se smrtí.