V roce 1968 natočil režisér Roman Polanski v New Yorku podle předlohy amerického romanopisce Iry Levina Rosemary má děťátko stejnojmenný film. Slavný hororový příběh představuje newyorskou novomanželku Rosemary, jejíž manžel ji zaprodá satanské skupině očekávající příchod Antikrista. Ohromný divácký úspěch filmu byl z odstupu nejčastěji analyzován jako Polanského mistrný režisérský tah při přepisu Levinova bestselleru. V knize je existence satanské skupiny vedené postaršími manžely Castevetovými realitou; film tento jednoznačný výklad divákovi odepírá a zručně lavíruje mezi oběma póly. Jasné indicie o „černých“ praktikách sousedů Castevetových jsou deformovány rozostřenou optikou hlavní hrdinky, která se propadá do sítě vlastních halucinací a nočních můr. Polanski představuje Rosemary jako bojácnou, paranoidní, zmatenou mladou ženu, jejíž teorie o spiknutí je podlamována chováním samotné hrdinky. Snímek Rosemary má děťátko jako jeden z prvních prolomil ve filmu respektovanou hráz civilizovaného velkoměsta, odolnou satanským silám. Toto dědictví pak plně zúročil Vymítač ďábla (1973).