Deset let po genocidě se život ve Rwandě jen těžko vrací do normálních kolejí. V roce 1994 bylo ve Rwandě během pouhých sta dní brutálně vyvražděno přes osm set tisíc lidí. Deset let po genocidě se rwandská společnost jen těžce vyrovnává s těžkým traumatem. Kvůli systematickému znásilňování žen a dívek se v zemi rozšířil AIDS, přibylo nechtěných dětí, po nedělích se pravidelně konají pohřby obětí vyzvednutých z masových hrobů, psychiatrické ústavy jsou plné traumatizovaných jedinců a v celé zemi je stále cítit přítomnost prodělaného utrpení. Francouzská režisérka Anne Lainéová, která se tématu rwandské genocidy věnovala i v předešlém filmu „Gacaca“, nás ve svém citlivě natočeném snímku seznamuje s otřesnými příběhy žen, kterým se podařilo přežít masakr. Společně s lékaři a psychiatry se zároveň zamýšlí nad způsobem, jakým lze po prodělané genocidě vrátit život ve Rwandě do normálních kolejí.