Italský režisér Pier Paolo Pasolini se ve svém posledním filmu inspiroval známou knihou markýze de Sade, jejíž děj přesunul do severoitalského městečka Salò na konci druhé světové války. Tam byla soustředěna administrativa fašistické republiky Salò, vzniklé v září 1943 pod Hitlerovým protektorátem. Rozměr její totální anarchistické moci se snažil Pasolini ztvárnit ve vyhrocené podobě naturalisticky inscenovaných orgií, které dá v obrovské vile uspořádat čtveřice fašistických potentátů: prezident, vévoda, soudce a biskup. Filmový katalog sexuálních deviací, ponižujících praktik a drastických mučení se do povědomí diváků zapsal výhradně právě díky své nekompromisní obrazové doslovnosti. Reálné pohnutky autora k natočení díla jako je Salò byly ostatně již v době vzniku díla překryty zprávou o Pasoliniho násilné smrti dva měsíce před premiérou filmu Salò. Brutální útok, dodnes předmět nejrůznějších spekulací o politickém pozadí činu, ukončil kontroverzní veřejný život režiséra (s celou řadou soudních afér) a zadělal na druhý, legendistický životopis Piera Paola Pasoliniho.