Po nečekaném „buddhistickém“ obratu v Kim Ki-dukově filmografii, zahájeném dílem Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (2003), natočil režisér velmi tichý a krásně podivný film Samaritánka. Filmová story o dvojici středoškolských dívek, kdy jedna z hrdinek „převezme“ po své tragicky zesnulé kamarádce její klientelu starších pánů, je lépe čitelná prostřednictvím starého indického příběhu. Prostitutka jménem Vasumitra v něm dokázala obracet své zákazníky na buddhistickou víru poté, co s nimi měla pohlavní styk. Samaritánka pravděpodobně neuspokojí běžného diváka, který byl jinak zaujat symetrickou formou Kim Ki-dukových vstřícných filmů (3-iron, Jaro, léto…). Snímek je vystavěn jako komorní festivalová sonáta o třech dějstvích, dráždí svou nedořečeností a absencí motivací postav, nemá jednoznačný výklad, přenáší neurčité tajemství a elegickou náladu na diváka a vzpírá se popisu. Film Samaritánka je také nostalgickou ukázkou atmosféry korejského podzimu, jehož „krasosmutek“ zvýrazňuje ztišená lyrická hudba.www.sama­ria2004.co.kr