Sedmnáctiletý Jean-Benoit se učí na mechanika. Mezi garáží, kde pracuje, bytem k přespání a dunami na pobřeží se odehrává jeho první milostný vztah s Helenou, umocněný složitým vztahem s matkou. S citlivostí k oleji z motorů a šedému větru, ohýbajícímu suchou trávu, zachycuje režisér všechny pocity a zmatky mladíka, který vyrůstá bez otce. Stále přítomná těkavá kamera filmu snímá zvláštní nedospělé vyhoření, poflakování, dlouhý čas poloprázdných dní. Městská periferie je kulisou mládí, prožívajícího zkušenost, že každý den končí, že věci i děje mají své ohraničení, že nelze na jednom místě a v jeden čas prodlít dvakrát. Režisér Didier Nion spolupracoval jako asistent kamery s Claudem Sautetem a Lucem Bessonem; jeho pozoruhodný dokument, natáčený několik let, může připomínat dělnické snímky bratří Dardennů nebo milostná míjení hrdinů filmů Erica Rohmera.