Konečná podoba filmového eseje mladého režiséra Tomáše Hejtmánka je výsledkem několikaleté snahy natočit dokument o Františku Vláčilovi (1924–1999). Občasné pracovní návštěvy starého a nemocného muže přerostly v intimní sblížení; těsně před začátkem konečně připraveného natáčení pak Vláčil zemřel. Na základě audionahrávek pořízených před mistrovou smrtí rekonstruoval Hejtmánek obraz starého režiséra, kterého představuje Jiří Kodet. Originální zvuková stopa Vláčilových děl (Údolí včel, Marketa Lazarová, Adelheid) doprovází záběry krajiny, kde se tyto snímky natáčely. Herce zmíněných děl dosazuje režisér do snímaných exteriérů jako (povětšinou) mlčenlivé posly z minulosti. Záběry krajiny jsou dílem kameramana Jaromíra Kačera, jenž z projektu po roce a půl odstoupil. Režisérovy promluvy o jeho pracovním i osobním životě nasnímal Diviš Marek a skrze Jiřího Kodeta promlouvá trpkost Františka Vláčila, k jehož filmařské genialitě patřila známá útěcha v alkoholu, sžírající záliba v samotě a rozhárané vztahy k ženám i svým dětem. Sentiment není uhlazeným medailonkem zasloužilého umělce.