Po premiéře Švankmajerova úspěšného Otesánka (2000) se ze strany ctitelů animátorského mistrovství režiséra ozval povzdech nad převahou hrané akce. Ústup animačních technik na úkor hraného filmu je ale ve Švankmajerově novém díle Šílení ještě větší. Kromě několika sekvencí, které oddělují jednotlivé kapitoly filmu („jarmareční“ animace masa a vnitřností), se tvůrce plně soustředil na práci s herci. Do hlavních rolí chmurného hororového příběhu z francouzského blázince obsadil Švankmajer známé tváře, které jsou diváci nacvičení vídat v „lehčích“ filmových žánrech (Pavel Liška, Aňa Geislerová, Jaroslav Dušek). Roli ďábelského rouhače Markýze de Sada si vychutnal Jan Tříska. Námět filmu vychází ze dvou povídek E. A. Poea (obsahuje také některé citace z děl Huysmanse, de Sada či Foucaulta) a režisérovi ležel v šuplíku od osmdesátých let. Ve filmu se spolu objevují reálie ze začátku 19. století až po současnost, dějové bezčasí díla má umocňovat symbolickou nadčasovost příběhu. Nezměrná režisérova skepse k současné době, kterou vyjadřuje i jeho originální předmluva na začátku filmu, činí ze snímku frustrující podívanou. Šíleníje bezprecedentním autorským requiem za přítomnost, ve které Švankmajer nenachází žádné „světlo na konci tunelu“ a končí v gestu zkroušeného životního pesimismu. Krutou shodou okolností byl režisér měsíc před premiérou filmu zdrcen smrtí své životní družky Evy Švankmajerové. www.czech-tv.cz/specialy/sileni/jansvankmajer.php