Felliniho nejomamnější snímek Sladký život (1960) zachytil těkavou atmosféru Říma na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy se metropole hospodářsky vzkvétající Itálie stala synonymem pro šalebnou krásu „dolce vita“. Živý tep obrazů tříhodinové fresky oslovuje i po bezmála půl století a ukazuje, který film italské legendy zestárnul nejméně.