Slovenského režiséra Martina Šulíka mají diváci zapsaného spíše jako poetického tvůrce filmových příběhů, kterým vévodí přírodní prostředí (Záhrada, Orbis Pictus, Krajinka). Ve svém novém snímku se Šulík spojil se známým českým producentem Čestmírem Kopeckým a natočil sociálně laděný příběh o partě čtyř kamarádů ze současné Ostravy. Promo snímku bylo postaveno na mediální prodejnosti „razovite“ ostravské oblasti a i ve filmu mají tyto regionální segmenty (ostravská mluva, tvrdí horníci…) až folklórní charakter. Zajímavé je, jak Šulík ve Slunečním státě slevil ze svých inscenačních postupů až ke vstřícné divácké formě na pomezí filmu a televize, aby „zpřístupnil“ ojedinělý dramaturgický krok. Život a akce filmových hrdinů je totiž určena především materiálním nedostatkem, kdy se z fabriky propuštěná čtveřice přátel zabývá výhradně finanční krizí a problémem, jak uživit rodinu a zaplatit účty. Taková forma existence je normálním stavem pro široký okruh lidí (a jistě nejen na Ostravsku), český hraný film se ale této srozumitelné všednodennosti téměř nevěnuje.