Do Paříže v bouřlivých revolučních šedesátých letech se vrací jeden z nejvýraznějších režisérů generace filmových buřičů Bernardo Bertolucci. Snímek Snílci volně navazuje na jeho nejslavnější snímek Poslední tango v Paříži, Bertolucci se však už nenechává tolik unášet okázalou dekadencí mladých revolucionářů a spíš s moudrým nadhledem ukazuje slabá místa, ve kterých proklamace o svobodě a vzdoru rodičům vyznívají o mnoho prázdněji. Vystřízlivění z mladických snů není pro Bertolucciho důvodem k jejich odvrhnutí, spíš ke kritické reflexi, ve které je dost místa pro nadhled i humor. Příběh amerického studenta Matthewa, který se v Paříži při nepokojích seznámí s krásnou Isabelou a jejím bratrem Theem, stojí podobně jako Poslední tango v Paříži na hereckých výkonech a Bertoluccimu se podařilo opět pro film vybrat ideální představitele Michaela Pitta, Louise Garrela a Evu Green. Trojice experimentuje v sexu i ve vztazích, a činí tak s nadšením a přirozeností, kterou u mladých českých herců nenajdete ani s několika dioptriemi. Bertolucci pojal Snílky jako skutečné retrospektivní dílo, ve kterém se ohlíží za kulturou, politikou i společenskými vztahy období svého mládí.