Dost možná jeden z nejméně oceňovaných filmů Pedro Almodóvara nabízí ironický pohled na institucializované manželství a jeho budoucnost. Zároveň je i obrazem stavu společnosti v roce, kdy režisér sklízel mezinárodní úspěchy s předchozím filmem Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988). Ricki (Antonio Banderas) je mentálně nemocný. Rozhodne se unést slavnou herečku Marinu (Victoria Abrilová), což se mu podaří. Na rozdíl od svých předchozích filmů, v nichž dal výrazný prostor mnoha barvitě popsaným a komicky pojatým figurám, soustředí se v tomto snímku Almodóvar na dva hlavní hrdiny, přičemž oběma vymezuje důležitou roli. Dějově je film soustředěn do stísněných prostor Marininy ložnice a scénu režisér pojednává s pomocí dlouhých a detailních záběrů. Hudba Ennia Morriconeho pak posiluje celkové vyznění, které má blíže k romantickému dramatu 50. let než k šokujícímu dílu, za něž je považovali jeho odpůrci a kritikové.