Manifest Dogma 95, zamýšlený jako svého druhu žert a provokace ze strany dánského excentrika Larse von Triera a jeho režijních kolegů, nefunguje už dlouho coby visačka kvality, ale spíše jako obratný reklamní poutač. Vždyť filmů s tímto označením už bylo natočeno několik desítek a nemnoho z nich se vyrovnalo takovým titulům, jako jsou von Trierovi Idioti, Vinterbergova Rodinná oslava nebo Mifune Sörena Kragh-Jacobsena. Starý, nový, půjčený a modrý režisérky Natashy Arthyové je dalším příspěvkem do této filmové kolekce. Katrine má těsně před svatbou. Zdráhá se to však sdělit své sestře Mettě, kterou před dvěma lety opustil jakýsi Tomsen a která je internována na psychiatrické klinice. Dva dny před obřadem Tomsen zazvoní nečekaně u dveří bytu, v němž Katrine žije se svým nastávajícím Jonasem. Právě se vrátil z Keni a jeho příjezd odstartuje dva nejpodivuhodnější dny v životě mladé ženy. Snímek Starý, nový, půjčený a modrý zcela určitě není čistou komedií. Mísí realistické vykreslení postav s vážnými a melodramatickými prvky a chvílemi dokáže být i pořádně krutý, tak jako samotný život.

Počet skutečně inspirativních děl vzniklých z rodokmenu dánského manifestu Dogma 95 byl již dávno vyčerpán a další rozdávání tzv. certifikátů by mělo být zapovězeno. Devalvují se tím předchozí filmy, svazuje se tím hodnotící optika pro následné projekty (tak či onak již nedodržující striktní pravidla). Pětatřicetiletá režisérka Natasha Arthyová byla původně autorkou dětských TV seriálů a ze stejného světa fantazie čerpala ve svém debutu Mirakel (Zázrak, 2001). Posledním filmem Starý, nový, půjčený a modrý již přeladila na vlnu hořké komedie, i zde ale v rozpustilých nadreálných vizích s muzikantem Kaare Bjerkø prosvitne její dřívější zkušenost. Snímek se odehrává v průběhu posledních dvou dnů před svatbou pohledné Katrin, které se pro ni stanou samospádem událostí poněkud hektickými. Překvapivá je lehkost přechodů ze zábavné komedie do tragických tónů. Defenzivní snahu neubližovat řeší hlavní hrdinka zatajením pravdy, což se jí vymstí stejně jako dobře míněná lež. Noční můru každého kněze (zapnutý nevěstin mobil při obřadu) vyřeší rozladěný oddávající v závěru filmu kouzelným rozehnáním svatebčanů z kostela.