Všechny nové snímky sousedních kinematografií uváděných v přehlídce Pohyb! (66 sezón, Edi, Šťastné dny) spojuje festivalový úspěch; druhý film maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa bodoval například v Bruselu či Locarnu, kde získal Stříbrného leoparda. Z uvedené slovensko-polsko-maďarské trojice jsou Šťastné dny nejchmurnějším dílem a asi pro maďarskou kinematografii není náhodou, že podobně tíživě působí i druhý film zařazený do maďarského bloku Pohybu. Šestadvacetiletý Kornél Mundruczó vycházel ze svého krátkého filmu Den po dni (2001), ve kterém se poprvé objevil naturščik Tamás Polgár, jehož režisér objevil ve vězení. Polgára pak obsadil do hlavní role snímku s ironickým názvem Šťastné dny, kde byly filmové osudy mladíka Petra silně inspirovány Polgárovou životní poutí. Syrový naturalismus příběhu ovládá nervní atmosféra násilí a absence normálního citu, hrdinové se v případě milostných otázek dokáží projevovat jen vypjatými expresemi. Stříbrný leopard z Locarna přinesl režisérovi i nevšední možnost film znovu sestříhat, když nebyl s původní podobou díla spokojený.