Málokterý film začíná tak sugestivně jako tento. Hned na začátku jsme zasvěceni do mystéria smrti. Jejím stigmatem je poznamenán zejména Ivan, jehož celý život ve filmu sledujeme. Mezitím se ale odehraje příběh o lásce až za hrob potomků znepřátelených rodů – jeho, Ivana Palijčuka, a Maryčky Gutenjukové. Štěstí ale netrvá dlouho…… Film věrným a nezapomenutelným způsobem zobrazuje národopis. Ne jako něco archaického, ale jako přirozenou součást bytí zapomenutého kraje. Pro nás je zajímavé, že byl v době děje součástí stejného státního útvaru jako dnešní ČR – totiž Rakouska-Uherska. Film se setkal s velkým úspěchem nejdříve v zahraničí (hlavní cena na argentinském festivalu v Mar del Plata 1965 aj.), teprve potom získaly uznání na domácí půdě, kde působily do jisté míry nežádoucím způsobem tím, že v rámci rádoby homogenního Sovětského svazu upozorňoval na národní identitu jednotlivých národů. O totéž se Sergej Paradžanov (1924 – 1990) snažil i po návratu na rodný Kavkaz, kde natočil další výjimečné tituly, za něž byl oslavován i proklínán a v souvislosti se svým nonkomformním chováním i po několik let vězněn v trestaneckých táborech. Tomáš Hála

Text převzat z katalogu 32. Letní filmové školy v Uherském Hradišti 21. 7. – 30. 7. 2006 a mírně upraven.