Nezbylo mnoho těch, kteří by si svěží mysl udrželi i po šedesátce; osobní přítomnost Terryho Gilliama na letošní LFŠ byla inspirativní. V důsledku krachu natáčení Dona Quijota byl snímek Strach a hnus v Las Vegas z roku 1998 na dlouho jeho posledním dokončeným filmem (sedmiletý půst ukončí v listopadu americká premiéra Brothers Grimm). Terry Gilliam zachoval detailní věrnost předloze Huntera S. Thompsona (1971) – pozorný čtenář najde pouze jednu významnější příhodu nemající ekvivalent v Gilliamově přepisu. Spolu s jednookým kameramanem Nicolou Pecorinim stvořil režisér nadmíru opojný dvouhodinový trip nabitý nejrůznějšími citacemi (Neviditelný muž, Jurský park, King Kong, U-Turn, Bezstarostná jízda, Psycho, Death of the Red Planet, Zorro, 12 opic…) a odkazy na americké reálie šedesátých let. Dějovou páteř zběsile uhánějícího filmu tvoří pokus novináře Raoula Dukea o reportáž z prestižního lasvegaského závodu Mint 400, posílený o přítomnost jeho právníka dr. Gonza a hektickou konzumaci drog všeho druhu. Útlý paperback Fear and Loathing in Las Vegas je vyhrocenou sociologickou studií americké společnosti ze začátku 70. let, psanou subjektivním pohledem příslušníka alternativní kultury. V době rukování tisíců mužů do Vietnamu, novinář Thompson „narukoval“ do prostředí lasvegaských kasin a hotelů a svými fejetony nastavil Americe záměrně pokřivené zrcadlo. Režisér se s ním duchovně setkal jak v pohledu na Las Vegas jako lakmusový papírek soudobého stavu americké společnosti, tak sklonem ke karikaturnímu zobrazování. Hunter S. Thompson zúčtoval knihou s šedesátými léty, Terry Gilliam svým filmem pak s politickou korektností většinové společnosti následující dekády. Zainteresovaná generace režisérových vrstevníků ale místo programu kin sleduje Fox News, snímek si tak díky nevídané obrazové empatii k pocitům permanentně zfetované dvojice mezitím zcela přivlastnilo mladé publikum.