Jeden z nejlepších filmů legendárního režiséra Billyho Wildera líčí nezvladatelnou touhu bývalé hvězdy němého filmu Normy Desmondové po comebacku, která si za tímto účelem najme neúspěšného scénáristu Gillise. Jízlivě přesný portrét specifického filmařského zákulisí získal z 11 nominací tři Oscary.
Cinema 

„„Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!“ Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu… Prostě zapomenete, že je to „jen“ film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. „wow factor“: okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon… Nebo… ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. 100 %“ Komentář „Oskara“ z http://www.csfd.cz/film.php?9796