Jak to vypadá, když snímek zcela ovládne jeho atmosféra, předvedli bratři Coenové ve své režisérské novince. Filmová adaptace stejnojmenné novely ceněného amerického literáta Cormaca McCarthyho se asi v něčem strefila do nepřenosného genia loci jihozápadu USA. Thrillerový příběh, odehrávající se v blízkosti texasko-mexických hranic roku 1980, je vlastně noirovou variací drsných westernů Sama Peckinpaha. Co při sledování filmu na první pohled zarazí, to je změna stylu; Coeni se vzdali svých obvyklých trademarkových značek. Hrozivé napětí většiny sekvencí například nepostavili na hudbě, ale na tichu – v celém dvouhodinovém filmu je pouze 16 minut původní hudby. Kromě ní zmizela také obvyklá výtvarná stylizace, obrazy filmu jsou sice opět precizně připravené, působí ovšem velmi reálně. Žhavé texaské pláně i pokoje nočních motelů rámuje kameraman Roger Deakins s neodbytně realistickou naléhavostí.

Rovněž černým suchým humorem Coeni nikdy nešetřili, ale grotesknost násilné akce tentokrát ustoupila čirému zobrazení brutálního násilí jako filmové poezii. Smích se dostaví až při prozření, jak americké režisérské duo umí „prodat“ v podstatě béčkovou historku jako vysoké umění, při kterém se v kině ani nedutá. Znásilnění žánru představuje smrt hlavní postavy (výborný Josh Brolin), kterou narozdíl od předchozích naturalisticky podaných scén vůbec neuvidíme. Diváky si bratři Coeni vodí, jak chtějí, a jedinečná atmosféra je jim vším; toto vítězství formy opravdu není oddechovým časem slavných režisérů a je vlastně s podivem, že za tak výjimečnou antižánrovou režii se dávají Oscaři. Zasloužený Oscar neminul Javiera Bardema, který je v roli ledově klidného zabijáka famózní. Je vždy vděčné hrát psychicky vyšinutého vraha, ale Bardem založil svůj děsuplný originál na absolutním minimalismu a kontrastu objemného těla a neslyšně elegantních pohybů. Zde naopak divácké žánrové uspokojení – z fascinace zvráceně přitažlivou zápornou postavou – dosahuje vrcholu.

www.nocountryforoldmen.com