Sklon k experimentům byl u maďarského režiséra Györgyho Pálfiho jasný už z celovečerní prvotiny Škyt (2002), která byla uvedena i v českých kinech. Ve svém druhém filmu Taxidermia (2006) dotáhl dvaatřicetiletý tvůrce svůj zájem o experimenty ad absurdum. Na vybrané reálie z šedesátileté maďarské historie režisér „narouboval“ tři příběhy, které pojal jako bizarní skeče s šokujícím doslovným naturalismem. Symbolické názvy jednotlivých částí (Sperma – Sliny – Krev) odpovídají autorskému záměru vyprávět příběhy skrze tyto tělesné tekutiny našich těl. Jednotlivé scény jsou natočeny s podivnou směsí vážnosti a zcela groteskní atmosféry – k tomu prvnímu výrazně přispívá minimalistická hudba Amona Tobina, jednoho ze současných skladatelských es elektronické produkce. Taxidermia je účelový experiment, který zkoumá, co vše lze natočit a jakým způsobem. Film působí dojmem otázky Hannibala Lectera na poslední přání jedné z jeho obětí: „Střeva dovnitř, nebo ven?“ Pálfi je dává všechna ven a před návštěvou kina je třeba seriózně varovat slabší povahy a těhotné ženy. <www.taxidermia.hu