Autorská tvorba kontroverzního japonského filmaře Shinyi Tsukamota, který proslul jako tvůrce cronenbergovsky podivných „cyberpunkových technothrillerů“, do tuzemské distribuce s výjimkou relativně „umírněného“ psychohororu Blíženci nepronikla. Zatímco v předchozích Tsukamotových snímcích byl ústřední postavou muž, v experimentálním filmu Touha (natočeném digitální kamerou) je ve středu vyprávění žena. Psychodrama o bizarním milostném trojúhelníku, emocích držených pod kontrolou, probuzené sexualitě, fekálních obsesích a o „násilném osvobození se“ v první části smývá rozdíl mezi voyeurismem a exhibicionismem či pokořením a rozkoší stejně, jako ve druhé polovině rozostřuje hranice mezi realitou a představami. Ty Tsukamoto završuje divokými surreálně-metaforickými vizemi. Režisér dává do kontrastu poetizující záběry a lyrické hudební motivy s drastickým obsahem. Inspirován Příběhem oka (1928) francouzského spisovatele Georgese Bataille, zamýšlel Tsukamoto natočit své komorní erotické drama před patnácti lety v mnohem násilnější podobě a s pornografic­kými prvky.