Prostřední díl volné trikolorové trilogie Krzysztofa Kieslowského Tři barvy: se svým žánrem hořké komedie vymyká nejen ostatním dvěma dílům, nýbrž i dalším režisérovým snímkům. Kieslowski důsledně pracuje s reáliemi; důrazem na detaily i skladbou jednotlivých prvků dodává realitě metaforický rozměr, v jehož středu však vždy zůstává člověk. Ve filmu se objeví některé drobnosti z předcházejícího dílu (tak se tu např. mihne i Juliette Binocheová), podobný je i způsob práce s barvou: bílá se tu objevuje na několika místech jako zcizující blank a ve vzpomínkách na svatbu. Rozhodně tu však tato barva nemá obvyklý význam nevinnosti. Také slovo Rovnost z hesla (Volnost, Rovnost, Bratrství) se tu odráží spíše v ironické poloze. Tvůrce dal ve filmu příležitost několika známým polským hercům v čele se stále populárnějším Zbigniewem Zamachowským. Snímek byl oceněn Stříbrným medvědem za režii na 44. MFF v Berlíně 1994